Mimořádné zastupitelstvo, referendum a různé podivnosti

Rada MČ, resp. koalice našla tak silné zalíbení v GDPR, že od června přestala zveřejňovat videozáznamy z jednání zastupitelů. Protože ale GDPR totální cenzuru videozáznamů nenařizuje, stala se rada (koalice) papežtější než papež.

Přestože dle Jednacího řádu ZMČ (§ 20) má být veřejnosti týden po zasedání k dispozici zápis z jednání, přesto tomu tak není ani po dvou týdnech.

Cenzorský přístup je uplatňován i na materiály projednávané na ZMČ, které nejsou veřejnosti k dispozici, bez ohledu na veřejný zájem. Stejné utajování jsme už zažili například při kauze s Ideal Luxem. A nyní se kohoutky informačních toků znovu utahují. Čtyři měsíce před volbami se tak volič nemá možnost podívat na záznamy z jednání, rozhodování a hlasování zastupitelů.

Pro politiky ve vedení radnice jde nejspíše o vítaný způsob, jak utajit své skutečné postoje, které by se jim před volbami příliš nehodily do jejich volebního krámu. Tak například si neposlechnete, jak starostka dost nevybíravě řvala na zastupitele Roušara. Všichni v místnosti ztichli a jenom zírali. Tak to bylo překvapivé a nedůstojné. Škoda, že pí starostka sama sebe neumravnila svojí oblíbenou větou „Zachovejme důstojný průběh zastupitelstva!“, kterým ráda pokřikuje na ostatní zastupitele.

Stejně tak se nedozvíte, že ač občané projevili zájem na něco se zeptat svých zastupitelů, interpelace byly koalicí přesto vypuštěny z jednání a přítomní občané zde byli v roli komparzu.

Když náš zastupitel Duchek požadoval vynechat ze všech projednávaných materiálů, že se jedná o mimořádné zastupitelstvo, tedy slovo mimořádné, byl okřiknut, že je údajně postupováno dle zákona o hl. m. Praze. Na dotaz, podle kterého paragrafu je postupováno, mu nedokázala starostka, ani místostarosta Slezák, ani nikdo další odpovědět. Starostka jej dokonce nevybíravě napadla, že chce dělat obstrukce. I to bylo velmi nedůstojné a nehodné funkci starostky.

Náš zastupitel ale věděl velmi dobře, proč žádá vynechat slovo „mimořádné“. Zaprvé se jednalo o nepravdivé tvrzení, kterým starostka svolala zastupitelstvo, protože mimořádné ZMČ svolává povinně starostka na základě písemné žádosti nejméně třetiny členů zastupitelstva – viz zákon o Praze § 60, odst. (2) a Jednací řád ZMČ § 2, odst. (3). K ničemu takovému ale nedošlo, žádná žádost třetinou zastupitelů nebyla sepsána. Zadruhé je v takovém případě v žádosti nutné uvést předmět jednání. Protože ale p. zastupitel Duchek věděl, že bude navrhovat do programu jednání vyhlášení referenda o zachování zdravotního střediska na Rohožníku na základě nových skutečností a odborného stanoviska (které zastupitelům rozeslal více jak týden předem a které popisuje způsob rekonstrukce střediska za provozu), chtěl předejít klamavému tvrzení starostky a rady, že věc nebyla dána do programu právě z důvodu mimořádnosti zastupitelstva a proto o ní nemůže být jednáno.

Je otázkou, zda nepravdivé osočování starostkou a spol. zastupitele Duchka z údajné neznalosti zákona o Praze nebylo naopak neznalostí starostky a spol. (ovšem trestuhodnou po tolika letech ve vedení radnice), nebo zda šlo o kamufláž, protože se koalice chtěla vyhnout zařazení projednávání referenda za každou cenu. Což se také nakonec stalo. Koalice o nových informacích a odborném stanovisku vůbec nechtěla jednat a návrh nebyl zařazen do programu jednání (5 zastupitelů hlasovalo PRO zařazení, 2 chyběli, 10 zařazení nepodpořilo).

A pak se řešily připomínky k metropolitnímu plánu. Materiál byl ale radou MČ natolik špatně a nepřehledně připraven, že nějakou dobu trvalo, než za vzrušené debaty byl domluven způsob, jak jej vlastně projednat a připomínkovat.

Hned první obrázek od IPRu (Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy) byl zajímavý tím, že v místě údajného mokřadu v nivě Běchovického potoka, žádný mokřad v plánu zakreslen není…

U výtoků kanalizace v Hodkovské ulici do lesa je navržena jakási retenční nádrž, která v době deště nadměrnou vodu zachytí a po skončení deště ji zase vrátí zpět do kanalizace. V dané situaci asi nejrozumnější a dostupně realizovatelné řešení.

Očekávané dohady způsobily připomínky ohledně parkování u klánovického nádraží. Zástupci Otevřeného Újezda samozřejmě mluvili o koncepčním řešení ve spolupráci s Klánovicemi, kde ovšem mazaně již organizují petici proti parkovišti na klánovické straně. Tohle jednání je pro OÚ typické. Něco říkají tady a jiné tam. Je to prostě v jejich případě stále o jedné věci – o nedůvěryhodnosti. Pobavení způsobilo, když tvrdili, že parkující u nádraží jsou a budou z velké části Středočeši. Prý to lze poznat podle SPZ aut. Akorát nedokázali vysvětlit, jak to podle registračních značek poznají, když ty nejsou autům již dávno přidělovány podle bydliště jejich vlastníků.

Podivně působilo připomínkování tréninkového fotbalového hřiště, které bylo postaveno v rozporu s územním plánem a městská část navrhuje, aby byl územní plán uveden do souladu se skutečností. Škoda, že podobně nebylo uvažováno a postupováno v likvidační kauze kynologického cvičiště. Jedna z výhrad byla postavena na tom, že cvičiště je právě v rozporu s územním plánem. Holt dvojí metr. Cvičiště bylo ale jakoby ad hoc, spíše populisticky navrženo přemístit do míst u hřbitova a mateřské školy, snad v blízkosti sibřinského sjezdu z obchvatu R12 a na samé hranici se Středočeským krajem. Avšak žádné relevantní informace, že je takové řešení vůbec možné, předloženy nebyly. Pouze zaznělo, že v blízkosti hřbitova bude štěkot narušovat pietu a rušit mateřskou školu. A tak bylo prstem na mapě cvičiště posunuto o kousek dál. Takto ničím nepodložená připomínka proto vyzněla bohužel poněkud nekoncepčně, realizovatelnost se nedala bez obhlídky terénu a zjištění dalších skutečností dobře určit.

Ale ono to bylo asi stejně jedno. Pocit z celého projednání byl takový, že čas strávený nad připomínkami byl nejspíše marný. K jejich zapracování jsme poměrně dost skeptičtí, možná vůbec ke schválení celého plánu, který je až příliš složitý a nepřehledný. Celé jednání ohledně připomínek bylo nakonec o dost delší, než si na začátku mnozí mysleli. Ale je třeba říci, že zastupitelé se nakonec bod po bodu poctivě prokousali všemi včasně podanými připomínkami. Ovšem na králíka z „Roušarova klobouku“ nelze zapomenout. Když bylo již vše probráno, nekoncepčně vytáhl před půlnocí ušmudlaný kus papíru a na něm měl dalších několik připomínek, které chtěl projednat. Asi netřeba psát, jak se svým půlnočním kouzlením uspěl.

A kdo tvořil onu koalici na jednání ZMČ? Pořád de facto stejní lidé a volební strany. Dámy a pánové: Čechová, Mergl (TOP 09), Slezák (ČSSD), Jeníček (ODS, SVOBODNÍ a nyní Soukromníci), Jenšovská (Pro Prahu), Fábera, Diepoltová, Juřenová (jeden odpadlík z OÚ a dvě odpadlice z ODS, nyní všichni nezařazení) a Roušar, Hartman (Otevřený Újezd). Tato jména je třeba si pamatovat, až budete stát v říjnu u volebních uren a budete hlasovat pro, nebo proti svobodě a demokracii. Nelze totiž přejít samolibou předvolební chválu toho či onoho zastupitele, že byl například v koalici nebo členem rady a udělal to a to dobrého a současně nevidět, že:

– schvaluje cenzuru videozáznamů z jednání ZMČ,

– souhlasí s nezveřejňováním materiálů projednávaných na ZMČ,

– odmítá projednat návrh na vyhlášení referenda o zachování zdravotního střediska i na základě nových informací a nového odborného stanoviska  a

– brání veřejnosti interpelovat své zastupitele.

Žádný totalitní systém nedělal jen samá negativní rozhodnutí. Také spoustu věcí budoval a zajišťoval. Přesto se ale dříve nebo později zhroutil a jeho představitelé skončili na smetišti dějin. Jedním z hlavních důvodů bylo právě odepírání informací a neochota jednat.