Panel odkazů

Všechny školy lze označit za menší s téměř stejným charakterem demokratického řízení. Dospělí i děti mají stejný hlas při rozhodování o stížnostech a chodu celé školy na dobrovolných shromážděních, nikde není žádný ředitel.

Neexistuje (šikanující) dělení do tříd a učení probíhá svobodně, až po rozhodnutí žáků. Dospělí jsou ale vždy po ruce pro podporu a pomoc. Nikdo není do ničeho nucen a děti se učí odpovědnosti v prostředí naprosté důvěry. Ví se, že touha po učení je vlastní každému. Jenom přijde u každého v jiné době, věku i jiné (možné) intenzitě.

U všech škol je patrné, že kromě akademických znalostí a ručních dovedností mají děti v přirozeném prostředí i podmínky pro dobrý sociální rozvoj. Mají k dipozici neomezený prostor k hrám, které jsou přirozeným projevem všech savců při učení, poznávání světa. Bohužel jenom člověk oddělil poznávání od her, které nahradil stresem a s dětmi se tzv. nemazlí. Jako by byly nějakou věcí, hračkou dospělých.

Z videorozhovorů a činností absolventů svobodných škol se mi zdá, že jsou všichni tak nějak více dobrosrdeční, než je průměr populace. Je to samozřejmě „jen“ pocit. Změřit se nedá. Ale nevšiml jsem si toho poprvé.

A také jsem zatím nenašel jediného absolventa, který by se věnoval špinavé práci politika. 🙂

Co jsem ale tak dohledal, tak všechny svobodné školy mají větší starost s financováním, protože nejsou státem dotované. Na rozdíl od rozmazlovaných škol státních. Rozmazlovaných ve smyslu přerozdělení daní v jejich prospěch i od rodičů, kteří dávají děti do soukromých škol. Takže ti platí školné de facto 2x. Zřejmě se ale každý stát svobodných občanů nějak bojí. To mě vede i k úvaze, že lidstvo dřív nebo později dojde ke zrušení státních útvarů. Ekonomická situace zřejmě stála i za vlastním uzavřením jedné školy ve Francii v roce 2018. Jak jsem z jednoho článku pochopil, bylo to právě v důsledku opakovaně neblahého finančně personálního zabezpečení.

Každopádně nejvíce svobodných škol je ve Spojených státech amerických, ale tomu se není co divit. První svobodná škola typu „Sudbury“ vznikla právě tam. Evropa se nicméně ráda obrací i k nejstarší svobodné škole na světě vůbec. K anglickému Summerhillu.

Hledal jsem „Sudbury“ svobodnou a demokratickou školu například i na Slovensku, ale přestože by tam měla už být, nenašel jsem ji. Stejně tak např. v Dánsku, kde mě pan Google odkázal jen na Facebook, kde ovšem není přiložen odkaz na webovou stránku. Možná jsem ovšem už z toho vyhledávání byl unavený a něco přehlédl, nebo jde o hodně malé školy rodinného typu a ty nepotřebují mít webové stránky.