Po době „kovidí“ se i oblast kultury začíná zvedat. Spolek OKO připravil na listopad mimořádný koncert velké star především z 80. a 90. let a stálice naší populární scény. Existuje proto část generace, která na hitech Petra Kotvalda vyrostla. A nejen pro ni jsme se rozhodli Petra přivést i do Újezda a požádali ho o krátký rozhovor.
Jak jste prožíval mimořádná opatření znemožňující koncertovat?
Cítil jsem se nesvobodně a omezovaný, jako snad zatím nikdy v životě. Rozum mi sice velel, že to je nejspíš logické, ale uběhlý čas, během něhož jsem nemohl dělat to, co mi dává na světě největší smysl a radost, už nám nikdo nevrátí.
Máte mezi svými hity nějakou vyloženě oblíbenou a neoblíbenou písničku?
Těžká otázka. Jsou to všechno moje děti. Každá písnička vznikla z jasného důvodu a je více či méně otiskem konkrétního rozpoložení, životní situace nebo stavu v daném čase. I vybrat písničky pro každý koncert je pro mě těžký úkol. Do 90 minutového koncertu se zkrátka vejde tak maximálně 22 – 23 písní. Na těch dalších 250 se zkrátka každý večer nedostane.
Když jste se S. Hložkem začínal dělat de facto doprovodný sbor paní Haně Zagorové, napadlo Vás, že se po šesti letech vydáte na sólovou dráhu?
Zpěvákem jsem chtěl být vždycky. Moje babička tvrdila, že jsem dřív zpíval než mluvil. A tak na tom moje zastávky v jednotlivých uměleckých projektech nemohly nic změnit (smích).
A jak vidíte svoji uměleckou budoucnost?
Pokud bude moje zpívání dál přinášet radost mně a mým posluchačům, a pokud se budeme chtít a smět dál navzájem potkávat, nebudu mít o další inspiraci a důvod ke štěstí nouzi. Moc se na vás všechny těším.
Děkuji za rozhovor a také se těšíme.
K rozhovoru ještě doplním, že koncert vychází z výročí třicetipětileté sólové dráhy a je de facto průřezovým projektem „Best Of“. Navíc je ale obohacen o příběhy z vystupování, natáčení a možná i o nějaké pikantnosti. Snahou je sblížit Petra divákům co nejvíce.