Časopis vycházel od léta 2011 do jara 2015.

Začal jsem jej vydávat jako reakci na hanebnou cenzuru radničního Újezdského zpravodaje (ÚZ) nastolenou tehdejší radní, posléze místostarostkou Karlou Jakob Čechovou (TOP 09). Cenzura se poprvé projevila v lednovém čísle roku 2011 a v různých obměnách, formách a intenzitě přetrvává dodnes (září 2015)!

V březnu 2011 jsem vydal černobílý „DODATEK K CENZUROVANÉMU VYDÁNÍ ÚJEZDSKÉHO ZPRAVODAJE“. Do něho byly zařazeny příspěvky od 11 občanů, z toho dvou zastupitelů, včetně mne, které nebyly bez jediného slova ze strany radnice, resp. redakce ÚZ otištěny v březnovém ÚZ. Ve většině případů se přitom ani nejednalo o politické příspěvky a u některých se jednalo o pravidelné přispěvatele.

Po necelých dvou letech bylo vypsáno výběrové řízení na funkci šéfredaktora ÚZ. Přihlásili se tři zájemci. Já, paní Lucie Černá a ještě jedna paní. Přestože jsem se tehdy řádně přihlásil, nebyl jsem k výběrovému pohovoru vůbec přizván. Tehdejší představitelé na radnici, kteří dodnes vykládají, jak všude všechno otevírali a stále otevírají, měli prostě ZAVŘENO. Prostor informovat „Jak má vypadat a jak vést dobrý radniční zpravodaj“ jsem tedy nedostal. A jelikož další paní svůj zájem stornovala, dostala funkci šéfredaktorky ÚZ L. Černá. O takto pokřiveném výběrovém řízení informoval na zastupitelstvu všechny přítomné tajemník úřadu pan Saitz. To už ale pod novým starostou.

Perla č. 6

Perla č. 6 – Poctivý výběr šéfredaktora

Že je nutné se mít na pozoru před tím, co říká místostarosta Roušar, ukazuje další videozáznam. Na zastupitelstvu tvrdil, že jako starosta udělal výběrové řízení na šéfredaktora Újezdského zpravodaje. Ovšem jak skutečně proběhlo, prozradil až tajemník úřadu.

Pokračování textu…

Zobrazit více

Zobrazit méně

Současný šéfredaktor ÚZ Vojtěch Varyš zase potvrzuje otištění článků, ty pak nevyjdou, nebo až za čtvrt roku, když ztratí na své aktuálnosti, připisuje k článkům svoje dehonestující názvy, mění autorství apod.

Jde vskutku o velmi zajímavý fenomén, hodný pro zkoumání sociology, politiky, psychiatry apod., neboť s mocí přichází i bažení a uspokojování se manipulací, jejíž jedním z projevů je i cenzura.

Na Svobodné újezdské listy slýchám kladné i negativní ohlasy. Na ty záporné vždycky reaguji stejně. Jenom blázen si může myslet, že jsem po zvolení zastupitelem neměl co na práci a nemohl jsem se dočkat, až je začnu psát a vydávat. Pokud bych totiž v roce 2011 našel v tištěné verzi ÚZ jako radní a později jen jako zastupitel vždy svůj článek, případně i jiných občanů a nebyla tak cenzura, těžko by vznikly SÚL. Ale cítil jsem jako zastupitel jistou odpovědnost za informační vyvažování oproti cenzurovanému ÚZ a na hrubé nešvary radnice jsem použil i hrubé záplaty. Neporušil jsem ovšem žádný ze zákonů a navíc jsem vydáváním naplňoval za radnici příslušné znění zákona o hl. m. Praze o právu na informace. Jenomže za své nemalé peníze a s vytvářením časopisu po víkendech a nocích, v podstatě podomácku.

Zastupitelé, kteří skončí v opozici, do které jsem se po rezignaci na funkci radního (z důvodu porušování koaliční smlouvy zbytkem koalice) dobrovolně zařadil, se většinou odmlčí. Já zvolil aktivní přístup – psaní. Lepší jsem nevymyslel. Někomu se nemusela líbit forma psaní, ale nikoho jsem nenutil časopis číst. A teď si každý čtenář může hledat odpovědi na otázky, co je lepší. Mlčet, nebo zveřejňovat? Když někdo rozkrade obecní majetek, mám jako zastupitel mlčet, nebo ne? Změní se snad hodnota zveřejněné informace, když místo „rozkradl“, napíši „přemístil“? Místo „lže“, „hovoří nepřesně“? Tvrdím, že ano. Proto si myslím, že je někdy nutné nazývat věci výstižněji, chcete-li ostřeji. To často platí především, jde-li o věci veřejné. Soukromé věci politiků mně až tak nezajímají. A těm jsem se také v SÚL v podstatě vůbec nevěnoval.

Petr Duchek, září 2015