Patrioti ČR - přehled vybraných zpráv

PATRIOTI na kandidátce REALISTŮ
7. 9. 2017 – Praha V říjnových volbách můžete Patrioty volit na kandidátní listině strany REALISTÉ. Naši kandidáti jsou jediní, které oslovil lídr REALISTŮ Petr Robejšek. PATRIOTY můžete podpořit tzv. kroužkováním.
Zobrazit více
Zobrazit méně
LIDL a kříže. Tady nejde o nějakou retuš modelky. Jde o akci Patriotů
6. 9. 2017 – Praha, Brno Prvním nápadem bylo přestavět Lidl přes noc v katedrálu za hudby Demise Roussosa, ale na tento happening se nenašlo dostatek finančních prostředků, všechny jsou vyčerpané “umělci” a nekonečnou řadou ziskovek.
Proč kříže na Lidlu?
Z fotek se vždy mažou nepohodlní lidé, nepohodlné symboly.
Akce na Praze 8 a v Brně se učastnili lidé, kterým nestačí pouze komentovat situaci na socialních siti a klikat na palec u vtipných fotomontáží apod.. Šlo o občany, které tento krok společnosti Lidl urazil a nestačila a nestačí jim alibistická odpověď vedení společnosti Stiftung Co. KG. Šlo o spontánní akci, která měla obrazně přinést chybějící kříže na půdu prodejen Lidl, a zcela vážně měla upozornit na psychopatickou korektnost, která pomalu gumuje historické a kulturní symboly spojené s minulostí, ale již také současností Evropy.
V průběhu akce bylo dbáno, aby nedošlo k poškození majetku a kříže šly jednoduše sundat, bez použití speciální techniky. Nebyla použita politická ani hanlivá slova v psané podobě, v ústní však mnoho.Nešlo o urážku zaměstnanců Lidlu v provozovnách, ti nemůžou byt trestaní za jednání svého zaměstnavatele, stačí, že je jejich zaměstnavatel v roce 2009 nechal “šmírovat” kamerou na toaletách.
Vandalství je mazat kříže a překreslovat realitu. Upozorňujeme, že jsme pro volné a svobodné podnikání, však je drzostí urážet a lhát v reklamě, v tomto případě nejde o nějaký slogan, který má přilákat kupujícícího na udičku marketingových lží, tady jde o politické řiťolezectví na jedné straně a hrubou urážku a překreslování historie na druhé straně, nejde o nějakou retuš poďobané holky! Ačkoliv nechal Lidl křesťanské kříže na výrobcích vymazat, tak půlměsíce na kupolích islámských mešit zjevně nikoliv. Tomu se přece nedá říkat náboženská neutralita. Dnes mažou kříže, zítra modelky v plavkách, pak příjdou na řadu Židi, křesťané????
Zobrazit více
Zobrazit méně
Island, skvělá práce s mládeží přinesla téměř sportovní zázrak
28. 4. 2017 – Island Představte si, že by v zemi o třetinu větší než Česko, tedy zhruba s jednou Moravou a Slezskem navíc, existovalo jen město velikosti Ostravy. Pak byste dostali současný Island, ostrov uvězněný v chladných vodách Severního ledového oceánu, kde na člověka nemusíte cestou necestou natrefit ani dlouhé desítky kilometrů. A pokud byste hledali basketbalistu, museli
byste mít skutečně výjimečné štěstí. Registrovaných hráčů a hráček je v třísettisícové zemi jen 7 tisíc, z toho pouze něco přes dvě tisícovky tvoří muži. Když uvážíte, že islandská házenkářská a fotbalová reprezentace,se účastní příslušných ME a ta podkošová (jako nejmenší národ v dějinách), nemůžete vyjít z údivu nad umem, schopnostmi a zřejmě i nebývalou sportumilovností tohoto ostrovního národa.
Na Islandu začátkem 90. let mladí Islanďané dosahovali ve výzkumech podobných výsledků jako Češi. Na 40 % dotázaných se během jednoho měsíce opilo a 25 % tehdejších teenagerů denně kouřilo. Politici společně s výzkumníky, sociálními pracovníky i rodiči vytvořili program Youth in Iceland. Ten zahrnuje komplex řešení od zákazu inzerce na alkohol a cigarety přes posílení rodičovských organizací, jejich spolupráci se školami a především masivní podporu volnočasových aktivit. Sportovní, umělecké i nízkoprahové kluby dostávají finanční podporu od státu, stejně jako chudé rodiny, které by si jinak kroužky nemohly dovolit.
Doktor Vidar Halldórsson ve své studii identifikoval dva hlavní důvody sportovního úspěchu Islanďanů; tím prvním je přirozená nezištnost. Mezi lokálními sportovci je podle něj naprosto běžné, že je k lepším výkonům motivuje už jen samotná radost ze hry. To potlačuje nezdravou individuální rivalitu, důsledkem čehož je maximální důraz na týmové pojetí hry. Mladí Islanďané jsou sice velice ambiciózní, ale nemají už tendenci klást vlastní dobro nad dobro týmu, a co především, nejsou náchylní k fenoménu známému “Nirvana fallacy”. Ve zkratce jde o porovnávání reálných dopadů lidského jednání s ideálním, absolutním stavem – podle tohoto principu například nemá cenu snažit se třídit odpad, protože světové problémy se tím nevyřeší. To je sice pravda, ale pokud takto bude jednat každý, společnost se nepohne nikdy nikam.
Kolektivní sociokulturní dědictví celého národa pochopitelně není něčím, co by se dalo jednoduše nahradit; pokud by však pracovitost a přirozená týmovost Islanďanů byly těmi jedinými klíči k úspěchu, nemělo by smysl se tamním vzestupem takhle dopodrobna zabývat.
Klíčové faktory tedy leží docela jinde – například ve vzorové práci s mládeží. Islandská kopaná se zejména v této době těší vpravdě nevídané kontinuitě napříč jednotlivými výběry, a pro patřičné důkazy nemusíme chodit nikterak daleko. Stačí si porovnat už jen nynější kostru seniorské reprezentace s tou, která patřila islandské jednadvacítce z června 2011, kdy se talentovaní ostrované konečně vydali na své první juniorské ME.
Halldórsson říká, že mladý islandský fotbalista se tak neporovnává s Eidurem Gudjohnsenem, a tudíž nemá tendenci vzdávat se, když se mu nedaří; otázka “jaký má moje snažení smysl” je mu naprosto cizí. Smyslem sportování je přece sportovat.
Druhým důvodem je velikost Islandu, respektive – úspěšní sportovci se tak okamžitě stávají vzorovými občany, idoly mládeže. V zemi, je každý takový úspěch samozřejmě obrovsky vidět. Nejdůležitější přitom je, že i hvězdy jako Gudjohnsen či Sigurdsson zůstávají stále stejnými Islanďany; mladí tak mají pocit, že jsou ke svým vzorům mnohem blíže, než je tomu ve větších zemích.
“Víme a vidíme, že to jsou obyčejní lidé, stejně jako my,” vysvětluje Halldórsson.
Náš hypotetický mladý fotbalista z předchozího odstavce je tím pádem přirozeně poháněn vědomím, že pokud na tuto úroveň může vyšplhat jeho (metaforický) soused, může to stejně tak jednou dokázat i on sám.
Poslední důležitou zmínkou je dále jazyková vybavenost obyvatelstva: angličtina je na Islandu součástí povinného školního kurikula a prakticky každý se ji tak naučí ovládat velmi brzy. To se samozřejmě hodí při případných zahraničních angažmá (momentálně v cizině působí na 90 islandských fotbalistů a fotbalistek, což není úplně zlé číslo), nicméně nejen tehdy – fakt, že je kabina národního týmu prakticky bilingvní, ohromně pomáhá i trenérům, kteří islandsky neumí. Mnoho reprezentačních koučů se se svými svěřenci dorozumívá anglicky, švédský veterán však dosvědčuje, že v jeho případě jde o konverzaci naprosto plynulou a bezproblémovou.
První krok, trenéři
Prvním úkolem bylo vytvořit systém trenérských kvalifikací, a tak bylo už v roce 2003 možné přímo doma na Islandu získat evropskou licenci B. O tři roky později pak UEFA schválila také možnost udílet licence A. Eyjólfssonova struktura je přitom velmi jednoduchá – k zisku béčkové licence UEFA je zapotřebí absolvovat čtyři kurzy (KSI I – IV), na “áčko” pak aspiranti pokračují v dalších třech (KSI V – VII). Každá série kurzů je samozřejmě zakončena složením standardizovaného testu.
Co je zvláště pozoruhodné: KSÍ z tohoto programu nikterak neprofituje a zcela dobrovolně jej nabízí za nejnižší možnou cenu. Potom tedy není vůbec divu, že si na zájem o trenérské vzdělávání nemohou na Islandu v žádném případě stěžovat. Jestliže první kurzy absolvovalo jen 70 nadšenců, dnes už je navštěvuje rovný desetinásobek (ne-li 800 lidí, což odpovídá senzačním 0,25 % populace!) – a s čím dál větším zájmem postupně roste i počet akademických seminářů (z původních dvou až tří je najednou 20-25).
V roce 2012 již licenci B vlastnilo dohromady 520 koučů; licenci A potom 165 jedinců; a k elitní Pro licenci se k lednu 2014 stihlo dopracovat alespoň osm snaživců. Až 30 % na Islandu školených trenérů pak prý momentálně operuje na druhé nejvyšší možné (áčkové) úrovni, což dle informací předního experta na islandskou kopanou Tryggviho Kristjánssona nemá v celé Evropě obdoby.
Jaké jsou potom logické důsledky vysoce profesionalizovaného trenérského odvětví? Mladí fotbalisté jsou od prvního okamžiku, kdy vkročí do klubu, vedeni školenými profesionály. Registrovaných klubů je na Islandu pouze 92 (počítáme-li mužské i ženské), což v praxi neznamená nic jiného, než že ty nejatraktivnější posty (hlavních trenérů) nasytí leda zlomek licencovaných trenérů, zatímco ten zbytek se stará o mládežnické výběry.
Každý, kdo dnes vstoupí do některého z trenérských kurzů, se tak stává součástí rozsáhlého systému, v němž jsou uvedeny jeho osobní údaje, e-mail či telefonní číslo; a je proto nesmírně jednoduché organizovat různé kurzy, školení a podobné aktivity.
Jestliže se dále ptáte na to, jak je možné, že počty nových trenérů na Islandu zaznamenaly tak prudký nárůst, potom vězte, že důvod je docela prostý – práce trenéra je v zemi profesionálním povoláním. Každý, kdo získá licenci, dostává plnohodnotný plat.
Zobrazit více
Zobrazit méně
Lithium: odpověď z ministerstva průmyslu. Přednost v těžbě nemá stát...
24. 4. 2017 – Praha, Cínovec Připravovaná Surovinová politika České republiky uvádí lithium v Krušných horách jako příklad perspektivní high-tech suroviny s velkým využitelným potenciálem. Perspektivu potvrzují informace z různých zdrojů, které uvádějí, že např. cca 90 % notebooků a 60 % mobilních telefonů využívá baterie na bázi lithia. Perspektivní je dle dostupných informací i využití lithia v bateriích pro
elektromobily, či při výrobě velkokapacitních baterií proskladování elektřiny z OZE. Lithium je kromě uskladňování energie v bateriích využíváno rovněž v medicíně jako součást léků, ve slévárenství jako součást pevných konstrukčních slitin např. s hliníkem, hořčíkem a v dalších oborech.
V současné době se v České republice lithium netěží ani nezískává z jiných zdrojů. Existuje však předpoklad, že v budoucnosti by k těžbě mohlo dojít. Nejpravděpodobnější se skutečně jeví lokalita Cínovec, na kterou jsou zaměřené iprobíhající průzkumné práce, jež by měly upřesnit výši těžitelných zásob.
V prostoru Cínovce jsou Ministerstvem životního prostředí vydána 3 osvědčení o výhradním ložisku (§ 6 zákona č. 44/1998 o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů, dále jen “horní zákon”), pro která je i stanoveno chráněné ložiskové území (§ 16 horního zákona):
• Cínovec – jih, organizace pověřená ochranou a evidencí ložiska: DIAMO s.p., nyní řízení o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec III pro GEOMET s.r.o.,
• Cínovec – východ, nové ložisko prozkoumané GEOMET s.r.o., vydán předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec II,
• Cínovec – odkaliště, nové ložisko prozkoumané a.s. Cínovecká deponie, stanoven DP Cínovec I.
V tomto prostoru jsou také stanovena 3 průzkumná území pro společnost GEOMET s.r.o.:
• Cínovec,
• Cínovec II,
• Cínovec III.
V řízení je stanovení průzkumného území pro GEOMET s.r.o., Cínovec IV a průzkumného území Krupka pro společnost GET s.r.o.
Mimo Krušné hory je stanoveno průzkumné území pro Cínovecká deponie, a.s., Horní Slavkov I, II a pro společnost KMK GRANIT a.s., Horní Slavkov – Krásno a Krásno – Horní Slavkov.
Pro případné dobývání lithia je státní báňskou správou stanoven dobývací prostor (§ 25 horního zákona) Cínovec I pro společnost Cínovecká deponie, a.s.
K podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru je Ministerstvem životního prostředí vydán předchozí souhlas pro dobývací prostor Cínovec II na ložisku Cínovec – východ pro společnost GEOMET s.r.o. Probíhá řízení o vydání předchozího souhlasu pro dobývací prostor Cínovec III na ložisku Cínovec – jih pro společnost GEOMET s.r.o.
V souladu s legislativou České republiky však může k těžbě lithia dojít až po dokončení průzkumných prací, stanovení dobývacího prostoru, získání těžebních oprávnění a v neposlední řadě rovněž po prokázání ekonomické výhodnosti – rentability. Bez toho se těžební firma v žádném případě nemůže pustit do hornického podnikání.
Těžba nerostů je podnikání jako každé jiné, a proto ji lze považovat za příležitost pro každého. Nejsou vyloučeny ani zahraniční těžební společnosti. V Evropské unii ctíme zásadu volného pohybu jak osob, tak v tomto případě volného pohybu kapitálu.
Není a priori vyloučeno, že by se do těžby lithia mohl zapojit stát, např. prostřednictvím státního podniku DIAMO. Podle zákona však má přednostní právo požádat o stanovení dobývacího prostoru firma, která vykonala geologický průzkum, a tou je společnost GEOMET s.r.o.
K otázce na finanční prospěch z případné těžby na Cínovci (resp. surovin v České republice) uvádím, že v současnosti každá organizace, která těží vyhrazený nerost, je povinna z jeho těžby odvádět úhradu z vydobytého nerostu (Hlava II horního zákona).
Podle § 33k odst. 2 horního zákona vláda svým nařízením vlády č. 98/2016 Sb., o sazbách úhrady určila sazby úhrad pro jednotlivé vyhrazené nerosty. Příloha k tomuto nařízení vlády uvádí sazby úhrady z vydobytých nerostů a konkrétně pro lithium stanovuje sazbu 10 692 Kč za tunu. Jakou částku Česká republika získá prostřednictvím platby úhrady z těžby lithia, to bude záležet na tom, kolik lithia těžební společnost vytěží.
Správnost stanovení výše sazby za vydobyté lithium prověří až těžební a obchodní praxe. Není vyloučeno, že sazby budou v budoucnu, opět nařízením vlády, upravovány. Mělo by se sledovat to, aby finanční přínos pro stát byl co nejlepší, avšak současně, aby neúměrně vysoká úhrada neodrazovala potenciální investory.
Těžební společnost je povinná odvádět státu nejen úhrady za vydobytý nerost, ale také danit zisk. To jsou příjmy České republiky z hornického podnikání. Samozřejmě podmínky platí shodně i pro případné zahraniční společnosti.
S pozdravem
Mgr. Pavel Kavina, Ph.D.
ředitel odboru surovinové politiky
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
Zobrazit více
Zobrazit méně
Důl na Li byl zrušen za 40 mil., ale Li prodáme. 3 roky ekologové a politici mlčí! Náhoda?
22. 3. 2017 – Praha, Cínovec Jak symbolické, že v roce 2011 z peněz EU byl zrušen poslední důl v Cínovci. Získat areál nebylo jednoduché, protože na této nemovitosti bylo více než padesát soudcovských zástavních práv. Trvalo dva roky, než se radnici podařilo od správců konkurzní podstaty získat areál včetně všech pozemků o rozloze přes šest hektarů. Stálo to 2,6 milionu korun.
V roce 1990 byla ukončena i těžba na ložisku Cínovec – jih. O dva roky později byl dobývací prostor Cínovec zrušen. Firma, která areál v roce 1991 zprivatizovala, jej použila pouze jako prostředek pro získání podvodnýchúvěrůz bank a poté zmizela ze scény. Jediné, co po ní zůstalo, byly dluhy a ruina. Likvidace posledního dolu stála 40 milionů a z 90% ji financovala EU.
Zastavit povrchovou těžbu už prakticky nejde
Tu šetrnější tzv.Janečkovu těžbu povrchovou asi těžko zastavíme, protože minimálně separace lithia z písků má již posvěcení třemi EIAmi. Divné je, že bez povšimnutí prošlo 3x schvalování EIA na těžbu z odkaliště a za tu dobu se nikdo z politiků k tomuto problému neozval, ačkoliv celá anabáze začala již v roce 2013. Velkým problémem je, že se odtěžený materiál z odkaliště by se měl vozit ke zpracování do cca 12 km vzdáleného prostoru s důlní vodou, která je jako jediná v ČR zdarma a měla by být využívána k plavení písků. Náhoda, že nikoho to nezajímá? Především je zajímavé mlčení od politiků z Ústí nad Labem. Někteří prostě vědi a druzí nic netuší, tak nyní jedno zajímavé jméno muže, který je blízko jak Janečkovi, tak samotnému Ústí.
Dle studie Cínovecké depotie a.s. je předpokládaná doba povrchové těžby 5-6 let. (Zdroj: Souhrnný plán sanace a rekultivace NOFIN-DP Cíno).
Kompletní informace o těžbě a vlivu na okolí zde od ministerstva životního prostředí.
Karel Janeček, zdroj: commons.wikimedia.org
Kamarád z radnice a milovník Tesly
Ač se nám může zdát, že povrchová těžba není tak strašná jako ta, kterou chystá jiná firma, přesto 700 tun za den se musí někam převést apod., tak stejný smrad z nákladních vozidel, nebo alespoň podobný vane přímo z radnice Ústí nad Labem. Je to jako v pořadu “Věřte-Nevěřte”… Hned na začátku bych citoval ze stránek Karla Janečka,“V Nadačním fondu pomoci Karla Janečka Vám podáváme pomocnou ruku, pokud jste obětí například podvodů, agrese apod.”
MARTIN HAUSENBLAS je členem nadačního fondu Karla Janečka, který tuto těžbu bude provádět, jako hlavní investor. Odkaz zde, dle komentáře na stránkách Janečka fajn a férovej chlapík :-) a jedeme dál.
Jeden z jeho zaměstnancům uvedl médiím jaká je atmosféra v Hausenblasově firmě vedenou Vladimírem Štěpánkem “Na pravidelné poradě vedení defiloval mezi zaměstnanci náš generální ředitel se samopalem na zádech, což zdůvodnil tím, že podobných zbraní má doma ještě několik a chce navodit ve firmě vojenský režim,” prozradil zaměstnanec firmy. Na svého šéfa prý také za to podal trestní oznámení na policii. “Dále nechal pod okny firmy připravit hroby, kterými motivuje manažery, jak dopadnou, když nebudou výkonní. Manažeři nemají jména, ale čísla, jimiž jsou oslovováni,” přidal další šokující informace. Zdroj zde
Martin Hausenblas, zdroj: commons.wikimedia.org
Kdo je a byl MARTIN HAUSENBLAS?
V Ústeckém kraji proběhla v lednu 2017 schůzka akademiků a podnikatelů s cílem dostat do regionu chystanou supermoderní továrnu od automobilky Tesla, tedy další montovnu. Jedním z hlavních iniciátorů je autor projektu Martin Hausenblas. Martin Hausenblas v komunálních volbách v roce 2014 byl zvolen zastupitelem města Ústí nad Labem, když jako nestraník vedl kandidátku subjektu PRO! Ústí (tj. nezávislí, SZ, STAN a Piráti). Platforma PRO! Ústí získala 17,4 % hlasů a skončila na druhém místě ze všech 14 kandidujících subjektů. Dne 10. listopadu 2014 byl zvolen 1. náměstkem primátora města pro oblasti: dohled nad majetkem města, společnostmi a organizacemi s majetkovým podílem města, zavedení principů průhledného hospodaření a open data. Post zastával až do 24. června 2015, kdy se rozpadla magistrátní koalice a mimo jiné i Hausenblas byl z funkce odvolán.
Zobrazit více
Zobrazit méně
Potřebujeme neutralitu? Nebo nám vystačí Švejk?
9. 3. 2017 – Praha Jen na okraj zmíním, že neutralita neznamená nějaký pacifistický stát, který nechá přes své území volně pochodovat armády ze západu na východ a opačně. Neutralita znamená silnou moderní armádu, rozpočet na úrovni 4-6% HDP, povinnou vojenskou docházku min. na 6 měsíců, aktivní zapojení záložáků, pravidelná cvičení. Zdá se to jako utopie?
Ne, jen máme v sobě nějaký vnitřní hlas být vždy na nějaké straně a alibisticky věřit, že nám někdo jiný pomůže a bude dobrovolně zapůllitr plzeňského nechávat umírat své vojáky za nás.
Neutralita je velmi složitá záležitost, kdy naši sousedé a velmoci musejí toto rozhodnutí respektovat a uznat, druhá stránka věci je, že dohody mnohokrát neplatí ani v době míru a už vůbec ne v době konfliktů, proto musí být naše armáda tak silná a samostatné, že kvůli zemi, která nemá ropu ani jiné důležité strategické suroviny nemá cenu riskovat ztrátu techniky a především lidských životů při útoku na ni. Proto musíme pochopit, že za svobodu je třeba v extrémních případech bojovat a někdy se prostě u toho i umírá a přichází o ruce nebo o nohy, jinak to bude vždycky svoboda v rukou těch druhých. A nakonec si říci, chceme tedy po tom všem co víme skutečně svobodu?
Dohoda cár papíru, prostě normálka
Nemá cenu připomínat Mnichov nebo rok 1968 a současná situace okolo ekonomických imigrantů a muslimské infiltrace do Evropy nám ukazuje, že stát nemůže čekat na rozhodnutí sociálních inženýrů v Bruselu, protože podle nich je jediným řešením vyhrožovat členským státům za stavění plotů či odmítání kvót. A náš naoko švejkovský postoj tuzemských politiků bohužel nedokázal za třicet let vygenerovat sebevědomé politiky s akcentem na vlastenectví. Těch současných je třeba se co nejdříve zbavit, otázka je kdo je nahradí, ale to je na jiný blog.
Pro Rakousko je neutralita součást národní identity
Patrioti ČR jsou první politickou stranou, která toto téma předkládá k veřejné diskuzi. Není v Evropě stát, který by si zasloužil neutralitu víc než ten náš. Nemáme imperiální choutky, okolním státům jsme spíše pro smích “Češi nikdy nemůžou prohrát ve válce, protože nikdy nebojují” apod. Jsme Švejci a rochníme se v tom, vůbec nám nevadí, že toto naše mimikry už přenášíme na další generace. Nejblíže je nám model neutrality v Rakousku. Rakouská republika přijala koncept tzv. trvalé neutrality již v roce 1955. Trvalá neutralita byla definována jako způsob, jak si udržet politickou nezávislost a teritoriální nedotknutelnost. Za porušení tohoto konceptu však lze považovat již vstup země do OSN a vyvíjení konceptu tzv. aktivní neutrality.
Maastrichtská smlouva zavádí Společnou bezpečnostní a obrannou politiku, která se tak stala součástí acquis a měla být převedena do rakouské legislativy. Rakušané v referendu v roce 1994 schválili vstup své země do Evropské unie. Parlament odsouhlasil dodatek rakouské ústavy vysvětlující, že účast Rakouska v SZBP není v rozporu se zákonem o neutralitě z roku 1955.
Po ratifikaci Amsterodamské smlouvy parlament ústavu znovu doplnil prohlášením, že Rakousko se může účastnit tzv. Petersberských úkolů. I když je tedy Zákon o neutralitě nadále v platnosti, byl redukován výše zmíněným vývojem: Rakousko se nepřipojí k žádné vojenské alianci a nepovolí přítomnost cizích jednotek na svém území.
Rakouskou bezpečnostní politiku určuje Rakouská bezpečnostní a obranná doktrína, která byla přijata parlamentem 12. prosince 2001. Rakousko se v budoucnosti jen těžko vzdá své neutrality. Ta se těší i vysoké podpoře veřejnosti. Řada Rakušanů neutralitu považuje za součást své národní identity.
Irsko spoléhá na OSN
Jinak postavení je irská neutralita, kdy její základy jsou stanoveny v článku 29 irské ústavy. Irskou neutralitu definuje především nezapojování do vojenských aliancí. Již několik irských vlád se zavázalo, že se nepřipojí k vojenské alianci, aniž by se k tomu měli možnost vyjádřit občané. To se stalo i v roce 2002, kdy Irové souhlasili se Smlouvou z Nice a zároveň odsouhlasili dodatek ústavy, který Irsku znemožňuje účastnit se evropské obrany bez souhlasu v dalším referendu.
Irsko v současnosti není členem žádné vojenské aliance. Za hlavního garanta své bezpečnosti považuje Organizaci spojených národů, což je k absolutní neschopnosti OSN velmi diskutabilní. Podle vyjádření irské vlády Irsko není “ideologicky neutrální”.
Irsko se snaží hrát aktivní roli v prevenci konfliktů a operací na udržení míru. Irsko chce hrát na mezinárodním poli konstruktivní roli. V případě irské neutrality hrají důležitou roli četná referenda o evropských záležitostech. Neutrality se určitým způsobem dotýkalo každé z uskutečněných lidových hlasování.
Švýcarsko, Rakousko, Česko a proč ne?
Zobrazit více
Zobrazit méně
Ukradené Li II, čekají Krušné hory krušné časy? Aneb jsme nějaká rozvojová africká země?
8. 2. 2017 – Praha, Cínovec To podivné mlčení všech ekologických organizací je jasnou známkou, že se tu chystá nějaká podobná levárna jako nezapomenutelná ekokrádež se solární energií a to vše pod rouškou ochrany přírody. Jenže zisky ze solárních panelů jsou drobky, proti tomu co se chystá v Krušných horách, lithium to je pro těžaře jiný level.
V Krušných horách leží 6-8% světových zásob a houbaři dnes chodí podle třicet let starých odhadů až po milionu tun lithia. Při současných cenách by se kov prodal za tři biliony korun! Ano Česká republika je vlastně takový středoevropský Katar, ale je v tom jeden háček, tedy možná dva. Ten největší hák je, že svoji budoucnost opět prodáme zahraničním těžařům.
a) Vláda ve spolupráci s EU potichounku chystá prodej těchto zásob do rukou zahraničních těžařů, ale za nechtem by si chtěl něco taky zanechat i našinec co má pod čepicí , resp. společnosti Cínovecka-deponie, kterou ovládá investiční skupina RSJ miliardáře, autora projektu prezident21 a filantropa Karla Janečka, která dostala od báňského úřadu poslední povolení k těžbě lithia z odkaliště v krušnohorském Cínovci.
Separace lithných slíd by mohla dle informací začít za dva až tři roky. Teoretická cena získatelného uhličitanu lithného by při současné hodnotě přibližně 6 760 dolarů za tunu (jedná se o údaj z letošního léta) činila 75,2 milionu dolarů, tedy v přepočtu asi 1,9 miliardy korun. Ale to je pouze drobek z celkového bochníku, který bude Janeček hledat již ve vytěženém odpadu z jiných surovin. Na Cínovci se dříve těžil cín, wolfram a molybden. Lithná slída cinvaldit (nazvaná právě podle německé části obce Cínovec), která se tam vyskytovala ve značném množství, se netěžila a dostala se tak do odkaliště. Získat lithium z materiálu z odkaliště je prostě dobrý nápad a dopady na životní prostředí jsou prakticky nulové. Stát však o tento výdělek neměl zájem.
b) Zdaleka největší plány má ale v Krušných horách firma Geomet, kterou vlastní australská společnost European Metals. Ta chce na rozdíl od Karla Janečka těžit v Cínovci hlubinně a ze země dostat násobně více suroviny. Přestože jsou dle mě elektromobily ekologicky postavené na hlavu. Většinou jde o stoleté technologie, které levnější už nebudou: elektromotory jsou plné drahé mědi, akumulátory plné raketově zdražujícího lithia, karoserie z drahých hliníkových slitin a trocha levné thajwanské elektroniky. To celé živené elektřinou z ekologických uhelných elektráren. Někteří šílenci si dokonce myslí, že tenhle luxusní nesmysl bude mít jednou každý a to vše při odmítání jaderné energie.
Ale zpět k firmě Geomet , kterou od roku 2013 vlastní australská těžební firma European Metals (jako jednatel Geometu je v obchodním rejstříku zapsaný Australan Keith Coghlan. Geomet má nyní od ministerstva životního prostředí udělenou průzkumnou licenci. Pokud bude chtít rozjet těžbu, musí kvůli dopadům na životní prostředí splnit řadu podmínek. Nikdo ze “zelených” nekřičí, nikoho z politiků překvapivě nezajímá jak velká bude devastace krajiny, jaké chemikálie se budou používat na vylouhování kovu a kam to všechno půjde? Do dalších odkališť? A jak je u nás a v afrických rozvojových zemích zvykem, bude to tedy s největší pravděpodobností těžit zahraniční firma, to vše za příslib pár pracovních míst ovšem pod podmínkou odpuštění daní. Při sebešetrnější současné těžbě zůstane zdevastovaná krajina a především zdroje pitné vody, která časem bude daleko dražší než celé lithium.
Na otázku, proč toto přírodní bohatství nezůstane tzv. doma, existuje již od státu odpověď: průzkum a otevření ložiska bude vyžadovat obrovské investice. Jen první fáze by vyšla na 20 milionů korun, následující studie rentability těžby bude ještě mnohem dražší. Celkové investice do otevření ložiska se odhadují na 2,5 miliardy korun. Tedy asi cca 15% toho, kolik nás stojí například ročně různé neziskové organizace ( V ČR máme 128.002 neziskových organizací).
Ano my si umíme se strategickými surovinami vždy nějak zajímavě poradit, jen vzpomínka na prodej vody mrazí.
Řešení:
Neprodávat a prohlásit lithium na území ČR jako nedotknutelný národní ekonomický zdroj pro budoucí generace, které bude vždy spravováno státem. Dokud lithium jinde teží bagry, nemá smysl začínat. Aspoň bude čas pořádně promyslet šetrnou těžbu. Bude to strategická surovina budoucnosti. Tedy, jestli tady v Evropě nějaká budoucnost bude.
Zobrazit více
Zobrazit méně
Voda byla ukradena, nyní se chystá potichu ohromná krádež lithia
2. 1. 2017 – Praha Americká společnost Tesla vybírá v Evropě druhé místo pro svoji druhou velkou továrnu a jednou z možných lokalit je Česko. Vše pod pláštíkem ekologického hospodářství a ochrany životního prostředí. Spekulacím o atraktivitě Česka pomáhá zmíněná skutečnost, že v Krušných horách jsou k dispozici velké zásoby lithia, o kterém se mluví jako o nové
ropě. Lithium je klíčová surovina pro výrobu baterií, které jsou zas jednou z klíčových součástek celého elektromobilu. Rve se o něj americká Tesla, společnost Geomet, patřící do australského konsorcia European Metals,ale také firma Cínovecká deponie, kterou vlastní skupina RSJ miliardáře Karla Janečka.
Dopadne to skutečně tak, že Tesla nám tady postaví montovnu za státní podpory, zaměstná za pár šupů sto pracovníků z Česka, který budou rádi za 15 tisíc hrubýho a zisk půjde stejně jako u vody do zahraničí? A lithium bude těžit zahraniční firma, která bude zisk “odvážet” do zahraničí? Copak to neumíme sami? My skutečně umíme jen jak hlupáci za státní peníze rekultivovat pomocí státem vydržovaného podniku DIAMO zahlazovat škody po “napakovaných” uhlobaronech?
Lithium karbonát za posledních 13 let zdražil až čtyřikrát na zhruba šest tisíc dolarů za tunu a jeho spotřeba se má do roku 2020 až zdvojnásobit. Cena cínu za uplynulou dekádu stoupla víc než pětkrát na 20 tisíc dolarů za tunu. Pod Cínovcem leží ohromné zásoby cínu, lithia, ale i wolframu.Těžařům nahrávají rostoucí ceny kovů na světových trzích a také fakt, že lithium i cín musí evropský průmysl dovážet z Číny nebo jižní Ameriky. Žádný jiný tak velký zdroj v Evropě zatím neexistuje. Ekonomická návratnost ložiska je nezpochybnitelná.
Podle provedených výpočtů se u nás nalézá téměř 6 % světových zásob lithia.
Podle velmi střízlivých odhadů je na Cínovci 37 milionů tun rudy., které obsahují lithium karbonát ve výši 0,8 procenta a 28 milionů tun rudy s obsahem cínu 0,4 procenta. Pokud stát zahájí těžbu, může lithium na Cínovci dobývat minimálně 50 nebo i 100 let. Třicet let staré odhady hovoří o tom, že by na Cínovci měl být až milion tun lithia. Při současných cenách by se kov prodal za tři biliony korun!
Jestli necháme potichu tuto krádež spát, tak se zase se někdo na náš úkor napakuje, vytěží naše lithium a nám tu zbude zdevastované okolí těžby, poškozená krajina, a lithium budeme dál draze kupovat a přitom naši horníci nemají práci, nechápu proč nás tu bude vykrádat zahraniční firma , copak by jsme si nemohli lithium vytěžit v rámci státního podniku a prodat!!
Nechme to našim vnukům
Nejsem žádný Nostradamus, ale věřte, že za 10 nebo 20 let tu bude zákon o kvótách na elektromobily (vozidla pro poštu, sanitky, policisté, hasiči, dopravci potravin do center velkých měst, a pak příjde řada i na obyčejné uživatele vozidel), to vše v zájmu “záchrany” světa a pod pláštíkem ochrany životního prostředí s velkou podporou zkorumpovaných politiků (jen si vzpomeňte na faleš solárních elektráren). Lid bude tleskat a závislost na ropě se vystřídá za závislosti na lithiu. A naše děti, vnučky, vnuci si budou drbat hlavu, proč jejich otcové, dědové, babičky prodali jejich případný blahobyt za pár stříbrných. Nechme toto bohatství našim vnukům, na nás je jim ho uchránit.
Zobrazit více
Zobrazit méně