Tento díl ukazuje, jak je pro politické vedení na naší radnici důležitou složkou cenzura. Protože je však stále pod naším vytrvalým tlakem (díky němuž ztrácí na síle), musí vynalézat stále nové způsoby, jak se ve veřejném periodiku udržet. Místo totálního zakazování článků v letech 2010-11 s odůvodněním, že neuveřejnění je ve veřejném zájmu, přešla k rafinovanějším formám. V pravidlech pro vydávání Újezdského zpravodaje jsou totiž bohužel i ustanovení, která cenzuře umožňují tu a tam se de facto “legálně” projevit.
(Kliknutím na všechny ukázky si je zvětšíte, ukázku v pdf zvětšíte kliknutím na šipku vpravo nahoře u článku.)
Tak tedy. Občas některý článek není otisknut pro údajný osobní spor politiků.Jindy je zase třeba článek spolku odmítnut protože údajně patří do listárny. Tím je spolkovým autorům znemožněno využít limit až 2000 znaků (i s mezerami) pro napsání příspěvku. Autoři se pak musí spokojit s 1500 znaky a na přepracování článku dostanou třeba jen pouhý den.Když se cenzuře nelíbí nadpis článku, změní jej (nebo odstraní) i bez vědomí autorů. A to i v situaci, kdy nadpis je zcela zjevně součástí článku a bez něho článek ztrácí “šťávu”. Podobně jakoby byl umazán název, nebo dokonce první verš básně.Variant je mnoho (viz např. pozastavení se nad cenzurou kynologickou organizací v Oku č. 10). Cenzura je prostě neuvěřitelně vynalézavá a v důsledku toho i obtížně rozpoznatelná. Kde je však politickou reprezentací pro roky 2010 – 2018 slibovaná OTEVŘENOST?Ovšem aby výše popsané cenzurování bylo možné, muselo si vedení na radnici najít vždy správného (prodejného) šéfredaktora. A o jeho výběru v roce 2016 jsou následující ukázky.
Výzva k nalezení nového šéfredaktora uveřejněná v ÚZ a na webu úřadu byla přinejmenším dost tajemná, rozporuplná, resp. lišící se. U obou nebyly například uvedeny žádné termíny pohovorů, ani počet výběrových kol. Radní Jeníček, který měl výběr na starost, neodpovídal v této věci na e-mailové dotazy. Text výzvy na webu ÚMČ se v průběhu zveřejnění změnil. Nebylo ani uvedeno, zda požadované předpoklady má zájemce o funkci šéfredaktora sdělit s přihláškou písemně, nebo prokázat až při pohovoru atd. Tímto zmatečným vyzváním musel každý zájemce výběrové řízení pochopit jinak a to se tak stalo už od samého počátku nejednoznačné a nerovné.
Na situaci reagoval J. Lameš, který se též přihlásil do výběrového řízení, takto:
Na jeho článek reagovala RMČ jako správně potrefená husa na webu úřadu takto:
A ještě k reakci alibisticky připojila následující:
Háček je v tom, že v původní výzvě uvedený nadpis “Požadovaná kritéria výběru” takto uvedený nebyl.
Stejně tak byl slyšet názor, že původně k výzvě nebyla kritéria vůbec připojena. Tomu by odpovídalo i to, že dnes na webu úřadu původní verze výzvy ani není.
Cenzura se holt uplatní i mimo tištěné periodikum.
Proces nedemokratického převzetí a ovládnutí ÚZ – veřejného periodika popisuje i tento článek z roku 2016:
“Výběrové” řízení popisuje s odstupem času též tento článek z března 2017:
Výsledkem “nezmanipulovaného” výběrového řízení je například úplný zákaz článků v ÚZ, jako třeba příspěvek z října roku 2016 (zde je i s komentářem v Magazínu Oko). Ten otvíral občanům oči, neboť radní Jeníček si v předcházejícím příspěvku nehorázně vylepšoval obraz o sobě samém na základě klamavých informací.
Vrcholem cenzury, po které sáhl šéfredaktor Újezdského zpravodaje pan B. Hruška je toto (popsáno v Magazínu Oko č. 10, červen 2017):
⇓ STRÁNKY, KTERÉ BY VÁS TAKÉ MOHLY ZAJÍMAT ⇓
⇓ STRÁNKY, KTERÉ BY VÁS TAKÉ MOHLY ZAJÍMAT ⇓
Perla č. 6
Perla č. 6
Koaloce ANOfert a ...
Koaloce ANOfert a ...
