BŘEZEN
STŘEDISKO NA ROHOŽNÍKU
V únorovém ÚZ mě zaujal článek Poliklinika na Blatově, který ve mně vyvolal mnoho pochybností. Autor článku, šéfredaktor Hruška, např. píše, že „Zdravotní středisko (dále ZS) by muselo mít svou vlastní kotelnu“. Mám tomu rozumět tak, že zatímco u ZS je zbudování vlastní kotelny problém, u uvažované školky, která bude muset mít svou vlastní kotelnu také, to problém nebude?
Dále se dočteme, že většina technologií v budově je z roku 1980 a že staré bojlery už nelze dále používat. To zní opravdu neuvěřitelně. Zajímalo by mě, kolik ze současných radních používá doma 37 let starý boiler?
Jako naprostý výsměch považuji zdůvodnění, proč radnice opravy neprováděla průběžně. Prý kvůli nevýhodně uzavřeným smlouvám. A jako jeden z příkladů p. Hruška uvedl, že „v roce 2001 jistá firma uzavřela s městskou částí nájemní smlouvu na dvacet let se sazbou 500,- Kč/m2/rok“ (neuvěřitelných 42 Kč/m2/měsíc), a že „nereálně nízké nájmy způsobily, že si objekt na zásadnější rekonstrukci nevydělá“. Proč nám pan Hruška onu jistou firmu nesdělí? Proč nám onu nevýhodnou smlouvu nepředloží? Proč se pan redaktor neptá, kdo uzavřel takto nevýhodnou smlouvu, popřípadě kdo byl v té době starostou? Právě bývalý starosta by měl sdělit nám občanům, co ho vedlo k uzavření takto nevýhodné smlouvy, navíc s možností dalšího podnájmu. Nabízí se proto otázka: není současná snaha o přesun střediska na Blatov právě ten pravý důvod, jak tiše sprovodit ze světa veškeré nevýhodné smlouvy, které uzavřel tehdejší starosta?
Jan Veselý
—————————————————
BŘEZEN
NEUVĚŘITELNÝ ZÁŽITEK
Dovolte mi, abych se s vámi podělil o nevídané zážitky. S kamarádem Jardou jsme vyrazili do Klánovic na promítání dokumentárního filmu The Elements, který uváděl sám hlavní protagonista filmu, jeden z našich nejúspěšnějších horolezců Mára Holeček. S napětím jsme hltali krásné záběry filmu, abychom po skončení promítání mohli vyzpovídat i samotného Marka. Z večera jsme si navíc odnášeli podepsaný plakát, který nám bude připomínat ty krásné zážitky z promítání. S roličkou v ruce jsme potom vyrazili pěšky domů. Když přicházíme na nejvyšší vrchol našeho výstupu, most přes koleje u Klánovického nádraží, přibržďuje auto a řidič se ptá: „Chlapi, kam jdete? Tady chodit takhle večer je hodně nebezpečné“. Aniž bych se pořádně podíval, odpovídám, že jdeme jenom kousek, do Újezda. Odpověď zní „Pojďte, my vás svezeme“. Až nyní jsem otočil hlavu a nevěřil svým vlastním očím, vidím auto s nápisem policie. To už ale Jarda nastupuje a já preventivně hlásím, že jsem doma nechal občanku. Dostávám odpověď, že ji nebudu potřebovat. Záhy jsme dojeli k Hodkovské ulici, vystoupili, poděkovali a chlapi pokračovali dále na svoji služebnu.
Prostě něco zcela neskutečného, neuvěřitelného a nevídaného v naší kotlině. To nelze ani popsat, to se prostě musí zažít. Tito pro nás neznámí policisté do slova a do písmene naplnili slogan na autě – pomáhat a chránit. Vlastně až doma jsem si uvědomil, jaké skvělé policisty má Újezd nad Lesy. Přejme si všichni více takových skvělých policistů. Díky.
Jan Veselý
—————————————————