Radniční zpravodaje jsou odlišným médiem než běžné komerční časopisy. Mají totiž v popisu práce uspokojovat právo občanů na informace. Pro naši městskou část toto plyne ze zákona o hl. m. Praze. Mezi nejčastější informace patří procesy, které jsou spojeny s veřejným rozpočtem nebo rozhodnutím zastupitelů. Proto je i v tiskovém zákoně pamatováno na povinnost poskytnutí prostoru v radničních periodicích pro vyjádření názoru zvolených členů zastupitelstva.
Ať se to tedy někomu líbí nebo ne, radniční zpravodaje obsahují (resp. dokonce musí obsahovat) z větší části politikum. Tím jsou i zdánlivě banální věci. Například i obyčejná oprava laviček je politikum. K jejich opravě lze totiž přistoupit různě. Ať už jde o cenu, kvalitu, čas, výběr servisní firmy atd. A každý zastupitel může navrhovat jiné postupy opravy a informovat o tom veřejnost, která má na tyto informace právo. Základní podmínkou dobrého radničního zpravodaje proto je, že nebude ovlivňován cenzurou.
V minulém volebním období však toto nebylo vždy dodržováno. Opakované neotisknutí příspěvku jen někomu bylo bez diskuse cenzurou. V této syrové podobě však v širokém okolí probíhala snad jen v Újezdském zpravodaji (ÚZ) jako důsledek cenzorsky nastavených procesů či kultury pro vydávání zpravodaje ještě za éry starosty Roušara a jeho manželky pí Kazdové v redakční radě.
Cenzura má však mnoho podob. Jde o to, jak je či není vtělena do pravidel pro vydávání radničního periodika (aby nebyla poznat) a jak se s nimi pracuje. V minulosti například docházelo k zneužívání nebo přesněji k nadužívání nedokonalých pravidel úvodníkem starostky. Ta jej nadměrně používala k vyjádření svých útočných názorů, místo k informování občanů. Porušovala tím ale v pravidlech schválený rovný prostor pro názory ve sloupcích zastupitelů.
Raritou, možnou snad jen v Újezdě, bylo naložení s článkem Spolku Oko, který upozorňoval na hrubé chyby a neznalosti v článku pí Zity Kazdové, resp. přesněji v popisu vodohospodářské mapy otištěné v ÚZ. Spolkový článek nebyl otištěn, byl kompletně vypreparován a pouze část chyb uváděných na pravou míru byla v příštím vydání ÚZ otištěna s omluvou šéfredaktora. V nenápadném obdélníčku.
Důležitou složkou správně fungujícího zpravodaje je proto transparentnost, dobrá pravidla pro vydávání a také kontrola jejich dodržování.
Pan Roušar a pí Kučerová mi krátkozrace nemohou přijít na jméno, protože jsem se stal členem redakční rady ÚZ a plísní mě za to ve svých sloupcích...
Jenomže na rozdíl od obou kverulantů jsem místo psaní nenávistných sloupků, kterými nás nyní obšťastňují, odeslal asi před půl rokem radě městské části a později i členům redakční rady manuál, jak by mělo vypadat správné vydávání radničního periodika a vyzval jsem je k účasti na aktualizaci pravidel.
Provést změnu není tak jednoduché, protože zvyk je železná košile, ale po malých krůčcích se posouváme ke zlepšení a nápravě toho, co pan Roušar spolu s panem Slezákem, Jeníčkem a starostkou Čechovou ve zpravodaji zanedbali.
Manuál jsem však záměrně nerozpracovával, protože jsem si vědom toho, že každý radní, každý člen koalice, každý člen redakční rady má jinak nastavenou svobodu slova a vnímání pro vydávání radničních novin. Chci, aby si po našich prvních (i ostřejších) názorových výměnách došli sami k bodu, kde se již shodneme. Přesto si myslím, že jsem tímto počinem udělal pro zpravodaj víc, než oba kritici za celou dobu svého toxického kličkování v politice.
A nezůstal jsem jen u toho. Po mnohých letech jsem inicioval i zápis z jednání redakční rady. Ono to mnohým asi připadá jako maličkost, ale tak snadné to zase není, ten mechanismus vydávání zpravodaje běží určitou setrvačností a zvyk je opravdu železná košile. Pochopit úlohu radničního zpravodaje ještě bude nějakou dobu mnohým trvat. Proto nijak netlačím na pilu, proto také probíhá nyní diskuse nad tím, jak pravidla zlepšit. Tedy odpoutat se od toho, co zavedl pan Roušar a spol. Takže pokud to pí Kučerová a pan Roušar myslí s Újezdem a zpravodajem opravdu upřímně, místo nadávání na mé členství v redakční radě by mi měli spíše děkovat. Ale tohle pochopí asi až po mé smrti.
Na jednání redakční rady, ze které je i zápis, jsme například řešili i možnou cenzuru, porušení pravidel překročením počtu znaků, autorizaci článků atd. Tedy něco, na co z minulosti neexistuje jediný záznam, přestože k podobným věcem pravidelně docházelo. Ale rada MČ zápis po redakční radě nikdy nepožadovala. Proč asi je jasné.
Věřím, že časem snad někteří dokážou pochopit, že má instalace v redakční radě ÚZ je pojistkou, že v něm nebude cenzura a pravidla budou právě dodržována bez výjimky.
Rada MČ si prostě lapidárně řekla, pusťme ho na ně, tedy pusťme ho do zpravodaje, aby hlídal pravidla. A tak se taky děje.
A pokud jde o mé články v ÚZ, doporučuji zastupiteli Roušarovi a zastupitelce Kučerové, aby si alespoň povšimli rozdílu mezi články politickými ve sloupku zastupitele a těmi ostatními, které byly navíc psány tzv. na vyžádání. A to jak Komisí sociální politiky a zdravotnictví, tak i redakcí či šéfredaktorem ÚZ.
Petr Duchek
Usnesení rady MČ, kterým byl vzat na vědomí zápis z jednání redakční rady ÚZ. Poprvé po 6 letech!! Ještě věříte, že cenzura v syrové podobě v minulosti neprobíhala, když neexistuje jediný záznam o kontrolní i jiné činnosti redakční rady?
Jak se zlepšování řízení a tvorby zpravodaje posouvalo dál dokumentují dvě aktuality. První je spíše pokusem o využití stávajících pravidel, druhá už je revolučním zásahem do procesu vytváření zpravodaje.